Chilly | Pořád něco tropí

Chillinka je u nás dneska 4. den a už vymyslela spoustu lumpáren. Kupříkladu si začala vycákávat tlapkama vodu z misky  a následně se ve vylité vodě s chutí vykoupe, takže je velkou část dne mokrá

  Má to prý v genech, to máme radost  Včera zvládla procházku k metru a zpátky, která nám trvala třičtvrtě hodiny. Potkali jsme samozřejmě spoustu aut, autobusů a lidí, přičemž největší překážka v další chůzi jsou právě osoby všech velikostí, tvarů a pohlaví - Chillinka buď odmítá jít dál, dokud podezřelá osoba nezajde (myšleno za roh či dál od nás), nebo se schová k páníčkům. Až pak je ochotná pokračovat v chůzi. Chvilinku měla dovoleno běhat bez vodítka na takovém plácku mezi domy, ale bohužel dřív než já si všimla nějakého hnusu, co se skvěl v trávě. Nedokážu to identifikovat, bylo to něco oslizlého na ploše o velikosti valašského frgálu (vypadalo to, jako by tam porazili strom a ten pařez začal kvasit). Hrálo to různými barvami, tak mě napadl i nějaký mimozemský produkt, no ale ať to bylo cokoli, Chilly do toho nadšeně skočila předníma tlapkama (a hned byla vytažena a odtažena). Zatím jí nohy neupadly, takže kyselinu jsme vyloučili. Na louce před metrem si Chill pohrála a pochovala a ještě stihla zažít příjezd  a odjezd metra v obou směrech, což jí vůbec nevadilo (samozřejmě zatím jsme koukali z dálky). Cestou zpátky velmi dobře věděla, že jdeme domů, takže znatelně zrychlila (ale záhy zjistila, že tahání jí neprojde). U baráku už nevěděla, čí je, strašně ji to znavilo a spala pak asi tři hodiny na zádech   V sobotu se tady stavila návštěva z Kostelce - moje mamka, ségra, její kámoška, a, což je důležité, jejich krátkosrstá kolie Alma. Ta Chilly velice zajímala, takže po prvním oťukávání se do ní pustila, jako správné mrně. Holt se sourozenci se naučila samé šílenosti, tak to jinak zatím neumí (a Almička jí výchovnou lekci nedala, protože nevěděla, kde jí hlava stojí ). V neděli odpoledne u nás byla na návštěvě teta Hanka s Terezkou a Adámkem, takže poznala další část rodiny. Návštěvy přijímá s noblesou, dokonce se nastavuje na foťák jako modelka (přesněji řečeno medvědí modelka, jak ji teta nazvala), viz Galerie (pořád to stejné album chilly.pise.cz/... ). V noci na dnešek jsme se už tak nenalítali ven, ale přece jen se musíme občas napůl bezvědomě odebrat před barák a při měsíčku čekat na loužičku. Chillinka mi pomáhala otevírat výtah pacičkou, přesně v místě, kde je obrázek ruky, no není inteligentní? Navíc nás včera úplně dostala, když jsem šla do ledničky a ona ležela nacpaná u dvířek. Povídám (spíš sama pro sebe): "To sis teda lehla dobře, nechtěla bys uhnout?" A Chilly se s bručením odebrala pod židli  No prostě ausík. Strávila i první chvíle sama doma, snažíme se to pomaličku trénovat a zatím se to daří, vracíme se a žádné vytí není slyšet (jen za náma pak chodí a držkuje ), nic není zničené, jen občas nacházíme naše bačkory jinde, než kam jsme je odložili. Dnešní noc také odhalila, že jsme si pořídili malou hlídačku  - soused si odemykal byt a vtom se z pelíšku ozvalo velmi temné zavrčení  Už umí i štěkat, naštěstí zatím jen výjimečně (říkám naštěstí, protože má hrozný ječák). Včera nám to předvedla, když štěkala na šišku, kterou si přinesla z venku - ležela asi 3 cm od šišky a zřejmě se ji snažila přesvědčit, aby se k ní přikutálela (a drzá šiška nic). Dneska ráno začmuchala do hlíny, hrábla ťapkou a hle, odhalila kroutící se žížalu. Už se chystala ji slupnout, ale to se jí nepovedlo (jako pardon, ale masožravec ocuď pocuď ). Chudák žížala má asi šok ještě teď, když se nad ní zjevilo tohle černé stvoření   Dneska byla na krátké procházce kolem školky, takže velice socializační záležitost. Akorát místo dětí tam řvali dělníci, kteří školku přestavují, ale Chillinka byla v klidu i při zvuku vrtačky a tak. Akorát když potkala přímo několik lidí (a zrovna asi 4 chlapy za sebou), zase trošku stávkovala, ale jinak se jí to líbilo, opalovala se na paloučku, hrála si s klacíčkem a pak se zase šlo domů, kde opět padla na dlouhou dobu. To je zatím asi vše, samozřejmě se pořád něco děje, ale každou loužičku vypisovat opravdu nestíhám