Chilly | Máme týdenní výročí

Dneska je to týden, co jsme si Chillinku přivezli domů. Připadá nám ale, že ji máme mnohem déle, protože se kolem ní pořád něco děje a učí se spoustu věcí (důležitých i úplných prkotin). Včera jsme ji pořádně utahali. Nejdřív zase řádila s Bascem, což je oba vyřídilo na docela dlouhou dobu a ještě si zavzpomínali na staré zlaté časy. Pak jsme ji vzali na procházku. Vzhledem k tomu, že Chill stačí i malý výlet na travičku před barák a je za chvilku utahaná (nejradši by to zalomila hned na té trávě), tak včerejší výlet k metru za kamarádkou Míšou ji oddělal na další dvě hodiny. Cesta trvala asi hodinu. Tentokrát Chillinka sice hezky ťapala, jenže jako magnet k sobě táhla všechny možné obdivovatele, zvědavce a osamělá srdce, takže jsme se ulicí doslova prodírali. Naštěstí jsou ale lidi docela poučení a nesnaží se ji hned hladit a vrhat se na ní (až na pár výjimek), někteří se DOKONCE zeptali majitelky psa, zda se mohou přiblížit, což chválím. Na metru se Chilly seznámila s Míšou a s jednou starší paní, která prohlásila, že "nic nááádhernějšího v životě neviděla" (až mi bylo paní líto - já vím, že Chilloušek je fakt krasavice, ale přece jenom se najdou i jiné divy světa

). Po vydatném spánku jsme všichni tři vyrazili na veterinu, aby se Chillinka seznámila s tímto obávaným zařízením. Bylo to fajn, dostali jsme dokonce i nějaké hračky (nad kterými ale naše madam ohrnula nos, protože ji hračky moc nevzrušují, jak jsme si všimli). Mimochodem, toto jsou její nejoblíbenější předměty, které ani hračkami nenazýváme: 1. rulička od toaleťáku, 2. prázdná petflaška, 3. šiška, 4. ponožka s uzlíkem, kterou jsme vložili páníčkovi do boty, aby získala ten správný šmak a aby si ji mohla sama jako "ukrást" (a opravdu to zabralo). Boty už ani nezmiňuji, protože jsme je před ní schovali (jenom bačkory, které prostě hodláme nosit, jsme neschovali, ale už je celkem nechává být - dokud nejsme za rohem nebo nezhasneme). No, takže na veterině Chill přežila teploměr v rektu, ale koukala hooooodně vyčítavě. Při poslechu srdíčka jí málem vyskočilo z hrudi  Taky nám to pak pěkně vyčetla, kňoura malá. Ale dopadlo to dobře, domů ťapala zase po svých a pak co? Zhroutila se na dlaždičky a spala a spala, mohli jsme kolem ní dříví štípat a nic  Je moc šikovná, učí se úplně hmatatelně každý den, každou procházkou. Praha má tu výhodu, že se učení nedá vyhnout. I v noci je k nám tlumeně slyšet hučení aut, letadla, štěkání psů, zvuky z jiných bytů, přes den nám pod okny řvou děti z mateřinky, dělníci vrtají, holubi vrkají. Dneska má za sebou už taky pár lekcí - potkala pejska o půlku menšího než je ona a učůrla si, což je vlastně dobře, je slušně vychovaná svou psí smečkou. Pak taky poznala kamarádku Leničku a kamaráda Ondru (takže už ví, jak přbližně vypadá kulturista, Ondro, zdravíme ). Na paloučku krááásně běhala na přivolání (přesněji řečeno na šunčičku) a taky se pekla na sluníčku (fotky v galerii). Jelikož má oba páníčky budoucí psychology, je stále zkoumána její schopnost učení, formování charakteru a fáze spánku (nejvíc se nám líbí REM fáze, protože je vidět, jak si krásně opakuje, co všechno se naučila a jak se jí to otiskává do mozečku a celého těla, úplně to s ní hází - pokud to tedy není epilepsie). Taky jsme moc rádi, že se před ní můžeme krásně najíst a ji ani nenapadne loudit, snad jí to vydrží (proto je pro nás i pro všechny ostatní TABU dát jí cokoli od stolu, což asi budeme muset opakovaně zdůrazňovat někomu i zvlášť, ale jsme na to připraveni). Tak zatím paaaac! Chilly a spol.