Chilly | Výlet do Stromovky

Tak jsem měla pravdu - 4 stanicemi v metru pro mě MHD neskončilo. Hned den nato, tedy včera (sobota), mě páníčci a teta Janička (se kterou si mimochodem bááááječně rozumím, protože si umí bezva hrát na štěně a to mě děsně baví) vzali zase do metra, že jako pojedeme do Stromovky. Nejdřív tedy museli počkat, až se probudím, protože mně se zachtělo spinkat a zalomila jsem to asi na dvě hodiny. Měli nachystané batůžky a skoro obutí na mě koukali a čekali, až se proberu a naobědvám. Stalo se a vyrazili jsme na cestu. Metro proběhlo dobře, sama jsem došla až k vagónu a pak jsem si zdřímla u páníčků (které si při cestování  ráda střídám). Sotva jsem se probrala, octli jsme se mezi spoustou lidí, a že jako jdeme na tramvaj. Tomu říkám terapie zaplavením, už mi to bylo vlastně jedno, jestli jde támhle nějaký pán, když všude kolem mě byly desítky nohou. Teta Maruška nám radila, abychom  si pro začátek výuky cestování vybrali takový spoj, ve kterém jede málo lidí. A tak páníčci nastoupili i se mnou do tramvaje, která v nádherném jarním odpoledni vezla asi 300 lidí na Matějskou. No ale dopadlo to dobře, vystoupili jsme u Stromovky a úplně vzorně jsem šla až na krásné travnaté místečko, kde jsme se všichni 4 uvelebili na dece. Tedy ne přímo uvelebili - já jim to moc nedovolila, neboť mě chytla rozpustilost a pěkně jsem to rozjela. Málem se mi podařilo smečku uškrtit na svém dlouhém vodítku, na kterém jsem se roztočila a nešlo mi přestat

 Pak mi došly síly, usnula jsem a stejně tak konečně spočinuli vleže, pohledem na obloze, mí společníci. Krásně jsme si odpočinuli. A pak zase nastala zábava, protože přišli kamarádi mých páníčků a já jsem se před nimi mohla natřásat a nechat se ošahávat. Akorát jsem pak nějak špatně skočila, svalila se do trávy a od té doby mě trošku zlobí tlapka, tak snad to bude dobrý. Cestou zpět na tramvaj se šli páníčci občerstvit, takže jsem poprvé byla v restauraci (5. cenová skupina, venku pod lavicí a žužlala jsem si kaštan). Taky mi došlo, že začínám mít hlad, přece jenom tolik dojmů a nových věcí mě vysílilo, a tak jsem začala kňourat. To mi vydrželo až do tramvaje, částečně i do metra. Tam mě přemohl spánek a domů mě už nesli v psí tašce, ze které značně přetékám (holt je pro jorkšíry, no). Unavená jsem byla nejen já, ale i páníčci, takže se rozhodli nechat moje noční trávicí pochody osudu, že to nějak dopadne a ráno se to eventuálně uklidí (prostě se jim nechtělo vstávat v noci na venčení). Ráno mě probudily radostné výkřiky, jelikož jsem byla taaaaak vzorná, že veškeré tekutiny a jiné obsahy zůstaly uvnitř mě a podlaha zůstala naprosto nedotčena!!! Páníčci jsou na mě moc pyšní a o poznání odpočatější  Dneska to zkusíme zase (ale budou prý shovívaví). Dneska mě zase pilně socializovali a učili novým věcem, ale o tom až zítra, včetně fotek, padááám na čumák