Ledovomužový konec týdne

Je za námi další víkend, den ode dne studenější a opět bohatý na malé i větší zážitky. Už jsou mi definitivně 3 měsíce (lunární i kalendářní).  Připodobnění mé osoby k medvídkovi je už přinejmenším mimo mísu, protože medvídek nemá dlouhé elegantní nožky a nedá se mu hrát na žebírka, tak jako mně. Akorát ty moje chlupy, respektive vata, která mi pokrývá tělo, mi možná trošku přidávají na objemu. Ale stačí se namočit a jsem pejsek se vším všudy, navíc hned několika plemen. Asi jako všichni majitelé ausíků a podobných plemen i moji páníčci si začnou pomalu psát seznam psích ras, ke kterým bych dle kolemjdoucích pejskařů - amatérů - tipařů měla náležet). Takže: borderka samozřejmě na seznamu nesmí chybět, dále také bernský salašnický pes a bernardýn (to všechno se ještě dá pochopit). Křížence občas taky schytám, dále bych mohla být také "ten vlčák s dlouhejma chlupama" nebo ještě lépe "takový ten čínský nebo japonský pes, no hned je vidět, že je cizí a ne náš" . To páníčci doteď nepochopili. Jestli měl chodec na mysli čínského chocholatého psa, tak děkuji pěkně, ale nudismu neholduji. Inu...ani akitě inu nejsem podobná, ne? Seznam možná píchnem někam na blog, nejspíš se ještě rozroste 

Ve čtvrtek (Pankrác) jsem si užívala s oběma páníčky v parku u fontánky, běhala jsem na volno, páníček mě učil plavat (já to nejspíš umím, ale musím se ještě osmělovat). Lákal mě na balónek, pak i na sebe (vlezl si obětavě do toho žabince a volal si mě) a ono to zabíralo, za chvilku jsem už lítala sem a tam, voda nevoda (spíš ta  voda). Fotky jsou v galerii

V pátek (Servác) mi bylo podezřelé, že mi panička se  zvýšenou intenzitou zkouší náhubek. Už mi ani tolik nevadí (bodejť by jo, když už vím, jak ho sundat), udělám i pár kroků a nevypadám přitom jako koza na skalisku. Odpoledne se panička sešla s naší milou tetičkou Maruškou a její australandou Ruby (mimochodem ona je zase údajně "střední typ afghánského chrta") . Doteď nevíme, jestli se Rubče líbím, nebo ne, protože se na mě tváří krajně podezřele. Střídavě chůzí a tahem jsme svorně došly do parku k jezírku, kde Ruby neúnavně lovila míček a já stejně neúnavně naháněla Ruby. Nakonec naše paničky našly čas usadit se do trávy a pokecat a my jsme si hleděly každá svého (stále Ruby míčku a já Ruby, ale už míň divoce). Panička mě pak na chvilku vzala ještě na psí hřiště, kde už jsem skoro jako doma a pak šup domů na hokej (já tedy hokejové nadšení páníčků nesdílím, to bylo pořád hulákání! Kolikrát zařvali NEEE, já ustala v činnosti a pak se ukázalo, že řvali na nějakého Švéda nebo co).

Večer se ukázal účel nácviku náhubku - jelo se autobusem. Byla jsem straaašně hodná, už je to vlastně celkem normální spací záležitost. Dojeli jsme do Brandýsa a nastala malá zrada, protože mě páníčci odložili k dědečkovi (za trest jsem se předtím odmítla vyčůrat venku, zato u něj na koberci to šlo jedna báseň) a šli se bavit. Jako satisfakci mi pak dovolili spát s nima v posteli, což jsem nadšeně přijala, přestože mi bylo v peřinách vedro (ale slézt dolů? Ani náhodou!).

Ráno, tj. v sobotu na Bonifáce, mě vzali na brandýskou veterinu. Opět tedy teploměr strčený kamsi, ale tentokrát odcházeli páníčci (hlavně oni) spokojení. Narozdíl od pražské veteriny nám tady necpali jiné krmení (=Hills), než které tak ráda papám!! Naopak - naše Platinum nám pochválili, žádné divné trávení u mě neshledali (narozdíl od pražských kolegů, kteří mi snad nějaké to utrpení způsobené krmivem přáli, no přece kvůli provizím z nových zákazníků Hills, ne?). Nad mým očkovacím průkazem se brandýští doktoři lehce zhrozili, protože pražský pan doktor mě chtěl přeočkovat až za rok a půl, místo za nějakých 14 dní (proboha!) a odčervená jsem byla jen jako úplně mimino a pak vůbec (proboha podruhé!). Večer jsem tedy dostala odčervovací tabletu - jednu půlku mi nacpali do sušené plíce (ne do mojí, to je prosím moje milovaná odměna), na což jsem jim ještě skočila, ale druhou mi už museli nacpat přímo do hltanu (páníček mě popadl a konec srandy). Tolik tedy k veterině. Panička se zařekla, že do té pražské už nevkročí, Brandýs zvítězil. Zbytek soboty byl docela náročný (pěkná oslava mého 3. měsíce, zkrátka jsem aktivní plemeno a páníčci se snaží tomu dostát). Jeli jsme autobusem do Prahy na metro (zajímavé je, že cestu do Bradnýsa jsem absolvovala bezplatně jako štěně a cestu zpět za plnocennou jízdenku, zkrátka 3 měsíce jsou 3 měsíce a pan řidič to poznal. Páníčky to nakrklo, a tak si řekli, že když platím plnohodnotně, tak pojedu na zemi jako dospělý pes. Seděli jsme zrovna nad kolem, to se spinkalo ). Pak jsme jeli ještě necelou hodinku metrem, kam už vejdu po svých a nemusejí mě nosit!!! Cestu jsem prospala a na Hájích svěže nastoupila s páníčkem na asistenci, tzn. opět jsem ho doprovázela při jeho práci a navíc se přidala i panička. Asi 3 hodinky jsme courali po Hostivařském lesoparku, byla jsem strašně hodná a poslušná, místy jsme si odpočali (já vyloženě odpadávala) a pak zase cesta domů (=chrápando v metru - půl hodinky u páníčka a druhou půlhodinku u paničky, jak se stalo mým zvykem). Doma o mě pak pěkně dlouho nevěděli, usnula jsem rovnou v předsíni. Akorát večer jsem si to zase pokazila, protože jsem čórla paničce mobil a opět ho přežvýkala, tentokrát o trochu víc než poprvé. Ajaj, to byl sprďan. Nazvali mě zplozencem pekel!!! Jsem teď přísně střežena, sotva se podívám na zakázaná zákoutí, už to slyšim, NEEEE, NESMÍÍÍÍŠ !! 

Dnes (neděle, Žofka), výstraha pokračuje a na gauč můžu jen když páníčci chtějí a dolů MUSÍM, když páníčci chtějí. Na pracovní stůl, který s gaučem přímo sousedí, můžu koukat jen z dálky. Běda, kdybych na něj hmátla tlapkou! To je teda den. Nechali mě i pár chvil doma, ať si zvykám, tentokrát mi na žádnou neplechu nepřišli, takže fajn. Panička se jela podívat na výstavu pejsků do Letňan, já tam ještě nesmím, poněvadž nejsem očkovaná proti vzteklině (a i když mě naočkují, pochybuju, že se stanu méně divokým tvorem). Paničku jsme šli s páníčkem vyprovodit na autobus a když odjela, bylo mi moc smutno a nakonec jsem utíkala domů se kouknout, jestli tam na nás už náhodou nečeká (stále jsem nepochopila, jak to chodí s odjezdy a příjezy). Vrátila se k obědu a přivezla mi spoustu věcí, co pořídila u výstavních stánků, třeba: můj první létající talíř, látkvou pískací hvězdu, co skvěle sviští po zemi, míček na dlouhé šňůře, na který mě budou lákat na aport a do vody, dlouhé stopovací vodítko pro různé účely, mlsíčky od našeho oblíbeného Platina a cestovní misku na granulky (jednu už mám, ale ta je na vodu). Panička si splnila přání a pořídila si pytlíček na pamlsky, po kterém už dlouho toužila. Páníček má svou taštičku a ta mu vyhovuje, takže oba jsou snad spokojení (hlavně aby se pamlsky sypaly z těch taštiček ven směrem ke mně ). Teď mám zlobivou náladu, kradu a koušu, ale taky lítám za balónkem, což je příjemná změna a páníčci se těší, jak za ním budu lítat i na louce (když už ty louky a pole kvůli mně pořád hledají). Tak zatím pac a mrk do galerie