Psí školička

Dneska jsem měla úspěšný den. Za prvé jsem byla ponechána sama doma svému osudu, zatímco panička si plnila školní povinnosti a páníček pracoval. V pohodě jsem to přežila, dokonce bez jediné loužičky a čehokoli rozkousaného (abych se zase nepřechválila - nestihla jsem paniččinu botu vrátit zpět do botníku, takže byla nalezena na gauči, no).  Velkou zásluhu na nepoškozeném interiéru mají ale důmyslná opatření páníčků - všechno zabarikádované, stoly odříznuté od přístupových cest, krabice s hračkami schovaná, abych na sebe nepovalila knihovnu, kde obvykle trůní), a tak dále.

Odpoledne se jelo do psí školičky!!! Čekala jsem, jak se vyblbnu s pár hafíčkama, ale byla tam jenom paní cvičitelka se svou shi-tzunkou, ale i tak jsem se vyřádila, dalo nám to všem třem zabrat. Dnešní školička spočívala v tom, že se páníčci bavili s paní cvčitelkou a občas ně mně něco vyzkoušeli, většinou s úspěchem. To, co nám tam poradili, už většinou děláme, ale samozřejmě je co pilovat, to se mnou zase budou hokusy pokusy  Rozhodně prý bude potřeba se mnou potrénovat chůzi na vodítku, protože jsem v tomto ohledu velmi vrtošivá a páníčci se na mě pak durdí (si na mě normálně postěžovali!!!). Holt nebudeme chodit za nějakým cílem, ale jenom sem a tam, kolem dokola, měnit směr, abych pochopila, že na vodítku se neamokuje, nezasekává, NETAHÁ!! Tohle všechno si páníčci s tou novou paní špitali, ale já to moc dobře slyšela a už mi šrotuje hlavičkou, jak si s tím poradím. Taky začneme klikat klikrem, jupí! Dále nás čeká pilování přivolání, abych si sedala přesně před páníčky a ne se rozvalovala jako nějaký štamgast. Páníčci si mě přivolávali přes cvičák, posílali si mě jako autíčko a ještě se mi schovávali!!! A tak jsem si řekla: "abych se na to nevy......!!" A taky že jo. V půlce přivolání jsem hodila bobek a bylo po srandě. Doma v předsíni mě páníčci nabádali, ať se utíkám napít, protože obvykle letím hned do kuchyně a chlemtám ostošest. Tentokrát jsem se ale vrátila upoza rohu, seděla a bohorovně koukala na páníčky, jak se zouvají, schovávají (že by přede mnou?) boty, atd. Bylo jim to divné - dojatě se domnívali, že jsem tak věrná, že se ani nejdu napít, jen abychom šli do kuchyně společně...pak si ale všimli toho, co jsem jim celou dobu trpělivě dávala najevo - do kuchyně bylo zavřeno, že. Takže ne já, ale hlavně páníčci potřebují trénink a školičku, jsou totiž trošičku nechápaví (ale jenom někdy). Pac, padám na čumák