Průšvih na průšvih dneska

Dneska mám zase den. Od rána jsem nazývána zlodcerou. A to i přesto, že jsem vzorně spinkala až do sedmi! Zřejmě to nestačí k čistému trestnímu rejtříku. Ony se totiž přihodily jisté věci (u nichž jsem se shodou okolností vždy vyskytovala i já):

1. Panička se přišla podívat, co si to žvejkám na gauči za zajímavý klacíček a při bližším ohledání zjistila, že je to jedna z jejích milovaných pastelek!!! Ještě teď ze mě občas vypadne tříska nebo kus zelené tuhy.

2. Když mi panička vysvětlovala, že to není klacíček, zkusila jsem ji přátelským gestem tlapkou uchlácholit, aby už nehubovala. Při té příležitosti jsem z ní málem udělala piráta, protože můj drápek ji zasáhl přímo do oka (pozn.: do oka, které nestihla zavřít, takže mi pravděpodobně za drápkem ulpěl kousíček bělma, podle paniččina zařvání). Tím jsem si reputaci nevylepšila, dalo by se říct, že naopak. Panička velmi kvapně odskákala do koupelny, kde ještě dlouho slzela, nadávala a nemohla se na mě ani podívat (ani kdyby  chtěla).

3. Když se moje kyklop.... tedy paní zase rozkoukala a chvíli se mnou řádila, skočila jsem jí nadšeně skoro do náruče a co čert nechtěl!! Na zubu mi ulpěl její náramek, který se při zpětném pohybu směrem dolů ocitl přetržený na zemi. Mám já to dneska den... a panička, zdá se, taky.

Ale nastaly i světlé chvilky, páníček mě třeba včera na procházce moc pobavil, když jsem zase chtěla žužlat nějakou dobrotu a on na mě autoritativně zahartusil:NEBUDEŠ HNÁT ŽRUSY!!! Spěšně se rozhlédl, zda ho někdo neslyšel a smířil se s tím, že přinejmenším na deset minut je autorita v háji

A dneska jsem, přesto všechno, i já pobavila páníčky. Objevili totiž moji novou úchylku (to, že ulítávám na botách, cedulkách, krému, vlasech, visících předmětech, růžcích polštářů, atd., už vědí dávno), a tou je voayerismus. Vydržím totiž ležet dlouhé minuty, ba destítky minut, na balkóně, kde škvírou mezi šprclemi upřeně pozoruji polonahaté dělníky, kteří naproti opravují školku  A navíc, aniž bych z nich spustila zraky, olizuji ty šprcle a tvářím se velice blaženě.

Tak zatím paaac

PS: Vydržela jsem už 4 a půl hodiny sama, akorát jsem si otevřela skříň, kde mají páníčci boty a žůžově jsem si s nima zkrátila čekání. Zejména páníčkovy boty mi chutnají, sežrala jsem mu i tu druhou vložku do bot  Jinak boty nepřišly k úhoně, jenom jsem je cucala, takže byly strašně mokrý