Sváteční výlet

Dneska mě panička vzala na výlet (páníček nás zase na chvilku opustil, doufám, že se z toho nestal nový životní styl mých drahých pánů, dneska je v módě tolik druhů soužití, že bych se nedivila!).

Strávila jsem den na cestách a pak v Kostelci u paniččiny maminky a babičky a se spoustou pesjků! V MHD jsem měla svůj nový košík, ale moc jsem se jím nechlubila, zatím mě velmi rozčiluje. Do metra se mnou panička vlezla v poloze KUK (tedy moje hlavička mezi jejími koleny), protože já se snažím se u ní schovat a zároveň si o její nohy sundat ten ďábelský vynález. Akorát panička moc ráda nebyla, protože jí tím košíke tluču do nohou (no aspoň si taky užije). V autobuse jsem se uvelebila až minutu před naší cílovou zastávkou (to znamená, že asi 49 minut jsem se vrtěla, lehala si lidem na nohy, strkala zadek pod další sedačky a taky oblažovala cestující občasným prdíkem, no holt trávit se musí, no). Panička vystoupila se slyšitelným oddechem a já též. Pak jsme zašly za jedním paničky známým a tam jsem opět předvedla svou vyrovnanou povahu - když se kamarád blížil k nám, začala jsem na něj štěkat a pak, když mě chtěli  seznámit s jejich pejskem, tak jsem zaječela a zdrhala (ještě teď se stydím, ale fakt jsem se lekla, on an mě ten pejsek vyskočil ze zálohy). To pak páníčci můžou vykládat jak chtějí, jak jsem vyrovnaná a šikovná, když pak předvedu toto  Ještě chci uvést jeden takový paradox - dneska mě oba řidiči, kteří nás vezli tam a zpět, pustili zadarmo jako štěňátko, skoro se tetelili   Takže když jsem vypadala jako mončičák a nesla jsem se v tašce, tak se páníčci museli hádat... a teď, když nastupuji sama do autobusu, navíc s drsňáckým košíkem na čenichu, tak jsem štěňátko?? BEZVA!! To mi tu lítačku neměli kupovat

Pak jsem se konečně sešla s Almičkou a Arinkou a malými pejsky, co si mě ale moc nevšímají (a mně se Růženka strašně líbí, koukám na ní a ona se schovává za nohu od stolu a dští na mě síru). Poprvé jsem si zkusila vyšplhat na ty děsné  schody, co jsou u domu, kde dřív panička bydlela, a které jsou strašákem všech možných obyvatel domu, zvířecích i lidských. První cestu nahoru jsem absolvovala s paniččinou pomocí, ale pak jsem si plivla do tlapek a úplně normálně jsem sama slezla dolů, a pak velmi drze lítala nahoru a dolů, jako bych tam lezla denně  Prý jsem potvora otrlá  Na zahradě jsme s Almou pily z jezírka, ale úplně speciálně - Alma normálně stála a jelikož má čapí nohy, stála jsem normálně pod ní (zastrčená jak židle pod stůl) a obě jsme s vystrčeným zadkem chlemtaly vodu  Jsme zatím plně kompatibilní

Následovala dlouhá procházka k babičce a koupání v Labi, a s tím související velký amok v hromadách písku (když jsem mokrá a ještě je tam písek, tak je to téměř záruka amoku). Akorát jsem trošku zamazala babičku, paničku, její tašku a všechny ostatní, ale bylo to príma!! Na zahradě pak řádění pokračovalo (už to vypadalo, že procházka nás pejsky unaví, ale kdepak, voda nás postavila na nohy). Hlavně já jsem byla označována za divocha, protože jsem nedopustila, aby moje kámošky jen tak v klídku ležely, že   Zase jsem nechtěla nikoho pustit do MOJÍ vaničky s vodou, kterou mi babička napustila, hlídala jsem si MOJÍ paničku, když se s ní chtěly i ostatní čubiny pomazlit,  žužlala jsem si MOJE jablko (které ale ehm přinesla Arinka) a všechno tam vlastně je MOJE, tak co

V autobuse jsem pak spinkala, což mi bylo připsáno k dobru a to samé doma - usnula jsem paničce na botách v předsíni a pak jsem se odplazila do kuchyně

Fotky z nedávných dnů i z dneška jsou zde (zvlášť upozorňuji na fotku, kdy mě zrovna páníčci přistihli při blogování): http://chillous.rajce.idnes.cz/4.-5._mesic,_ruzne

Zatím paaaac!