Čaaau lidi!

Hafec všem, tedy už jsem se pěkně  dlouho neozvala! Moji páníčci tropí pěkné vylomeniny. Klidně mě vzali pod křídlo a i se mnou se odstěhovali z našeho útulného hnízdečka! Momentálně se nacházíme také v jistém bytě, ale zatím se teprve pracuje na tom, aby se stal domovem. Pořád tady něco bouchá, zakopávám o kýble s mydlinkami, ležím věrně u nohou páníčkovi, když navrtává poličky (samozřejmě že mi ten zvuk není příjemný, ale musím u toho přece být!). S paničkou zase vymýváme různá zákoutí, já jí přitom ležím na předloktí, čímž jí velmi pomáhám, nebo se jí opírám o záda. Páníčci prostě mají moji plnou podporu při všem, co dělají. I teď, když píšu, se na ně na oba láskyplně dívám

Jsou tady nové pachy a nový soused - krysařík EVŽEN, který neuvěřitelně kvílí, kdykoliv se jde venčit (já se mu nedivím, kdybych se jmenovala Evžen, kvílela bych taky. Jméno Chilly ujde, i když po mně pojmenovali intimní gel - jsem nad věcí).

Co se týče mé výchovy, páníčci mě momentálně z časových důvodů spíš přenechávají škole života (ale svědčí mi to, jsem velmi klidná a hodná, celé stěhování jsem prožila vzorně vleže). Zkrátka se musím přizpůsobit a jsem moc chválena, když se mi to daří. Ale abych jim nekřivdila - naučili mě cvik HLAVA - tedy položit si hlavičku mezi přední ťapky, když ležím, a taky cvik highfive (hajfajf, nebo jak to panička říká). To si vlastně plácneme tlapkama (tedy páníčci mají dlaně). A taky pokračuje moje výuka sebeovládání - piškoty mi padají na hlavu a já nic, až na dovolení  Dneska mě panička vynášela do nebe - šli jsme na procházku, já navolno, a před námi šel pejsek na vodíku (docela blízko), a já za ním neběžela (ale to neznamená, že jsem nechtěla, že). Zkrátka panička mě držela na uzdě pouhým slovem. To jsem pak dostala piškůtky, jůůůů

Stal se ze mě regulérní mazel, hlavně ráno jsem nadšená, že páníčky znova vidím, a muchlám je tak dlouho, jak to jen jde. Dokonce, a to se podržte, mi jednou dovolili s nimi spát v posteli. Bylo to první noc, kdy jsme přespávali v novém bytě a všem nám bylo trochu ouzko. Tak jsme, já a panička, ukecaly páníčka, abych aspoň jednou mohla nahoru... dobře, nejdřív mě poslali na zem, abych si moc nemyslela, a až pak si mě pozvali k sobě do pelíšku. To byla taková krása - okamžitě jsem se narvala mezi mé milované a střídavě pokládala bradičku tu na páníčka, tu na paničku, až jsme takhle všichni usnuli (a probudili se úplně stejně). A to i přes páníčkův požadavek, že budu spát v nohách (tento požadavek okamžitě selhal, jakmile jsem páníčka oblažila milionem hudlanů). Teď zase spím na zemi, ale občas se na pozvání můžu přijít pomazlit do postele, častěji však zůstávám nohama na zemi (ale jen zadníma, přední nohy a trup mám co nejdál  to jde v peřinách ). Včera mě ale páníčci načapali, jak si hovím v posteli, zatímco oni byli pryč (koukli se poodhrnutou žaluzií do okna ložnice, kde jsem byla zavřená, a co nevidí - spokojeně rozvalený černoch na posteli a ještě na ně hledí jedním okem! ). Hned jsem je poznala a dělala jsem, že ta postel se pode mnou objevila úplnou náhodou a proti mojí vůli!!!).

Zatím paaaac (jo a na Rajčeti snad brzy přibyde zbytek fotek z Kostelce). Haf !