Ty, kteří se snad domnívali, že Velikonoční pondělí bude po náročném víkendu ve znamení odpočinku, musím vyvést z omylu. Páníčci se rozhodli mě dodělat, a tak jsme hned ráno vyrazili na cestu do Kunratického lesa. Cesta obnášela několik přestupů kvůli výluce, takže už to mě psychicky značně vyčerpalo. U metra na nás čekala moje hlídací teta Mária a její ausinka Ruby a vyrazili jsme do přírody
Po vydatném obídku se všichni 3 páníčci kutáleli a my s Ru běžely směrem do malé zoo, kde jsou srnky (je to takvé smutné, protože mají výhled na les, kde běhají jejich svobodné kámošky). U zoo jsme měly sraz s další slečnou a s jejím blue merlákem australákem Chesterem a krysaříkem Omí (nebo tak nějak). Zpočátku bylo všechno v pohodě, ale příjemný začátek vzal za své díky následující události:
Ta slečna (Lucka) měla v ruce pamlsek a ptala se, jestli mi ho může dát. Panička řekla, že ne (ach jo, já chudáček hladový), plus důvody (viz níže). Lucka se zeptala: "Ani s povelem?" Tak panička zase řekla, že ne. Celou tu dobu mi ten pamlsek visel před nosem, takže jsem šla vedle nohy té slečny. Ta se pak zastavila, já taky a to děvče povídá paničce: "Víš, že si teď měla jako sednout?"* A dodala směrem ke mně: "Sedni!" Já si sedla a ona mi ten pamlsek dala!!! Umíte si představit paničku v tu chvíli??? Tak jí vynadala, ale slečna to zřejmě vůbec nechápala. Hlavně že ví, že pes si má u nohy sednout. Ale asi neví, že když odmění u psa nežádoucí chování (v mém případě somrování u něčí kapsy/ruky/pamlskovníku), že je to špatně! Navíc přes výslovný zákaz podložený argumenty!?! Panička jí řekla (vlastně zopakovala), že nechce, abych pořád visela někomu na kapse nebo na ruce a loudila, a odpověď: "A to mám mít ruce nad hlavou?" (zajímavá logika). Panička řekla že NE, že mě přece hlavně nemá krmit!! Na táboře mě lidi dost rozmazlili, protože se tam pamlsky takhle rozdávaly, a tak jsem se naučila docela loudit (na takovou blbost stačí pár posílení a umíme to všichni, že, pejsci?
Za slečnou jsem tedy nějakou dobu chodila a loudila (páč je zmámo, že posílením chování se zvyšuje pravděpodobnost opakování tohoto chování). Už mi na(ne)štěstí nic nedala (nechci si ani představit, co by jí panička udělala). A já se nechala stejně od jejího pamlskovníku vždycky odvolat. Páníčci pak dokonce vynalezli nový způsob, jak mě odradit od loudění: jakmile jsem začala obzukovat kolem kritického pamlskovníku nebo ruky, otočili se páníčkové na patě a metelili na druhou stranu ode mě. To je pro mě, známého závisláka, noční můra, takže jsem si celkem rychle spojila, že loudění=odchod páníčků. Od té chvíle jsem na pamlsky prděla, sekala latinu a raději se věnovala běhání, honění krysičky Omí, nakrývání Chestera a hlídání páníčků. Takže to byla nakonec i dobrá a prospěšná výcviková situace. Ale lidi jsou fakt na zabití, no ne?
Doufám, že na veletrhu For pets, kam se chystáme, budou mít tu vestičku s nápisem NEKRMIT, to by mi páníčci určitě koupili
Ještě jsem si zkoušela zlobení na páníčkách - vrátila jsem se ke svému zlozvyku z dětství, který spočívá v poskakování kolem nich, poštěkávání a zakousávání se do jejich bot. Akorát že s nima není žádná zábava a místo aby se po mně oháněli, což je právě ta prča, stojí nebo se ke mně otočí zády. Případně mi dají nějaký povel a jdeme u nohy nebo si musím sednout, což mě obvykle zklidní. Anebo, když se k nim vydám, začnou mě chválit ještě předtím, než stihnu něco provádět, dají mi mňaminku, takže jsem pak dokonale zblblá, zapomenu, že jsem chtěla zlobit a nechám se utáhnout na vařené nudli. Pomalu mě ta hra přestává bavit
Zbytek výletu probíhal v poklidu a my se dotrmáceli domů nádherně unavení a spokojení. Já se uložila ke spánku a kromě pár krátkých venčení a jídla jen spím, přičemž kokrhám a kuňkám ze spaní (ovšem kam se hrabu na tetu Janičku, která na táboře volala ze spaní "šikulaaaa! Hodnýýýý!"
Paaaac!