Už je tomu rok...

Tak si představte, že je tomu už rok (a den) od chvíle, kdy jsem prvně překročila práh páníčkovic bydla. Páníčci sice tvrdí, že od té doby zestárli nikoli o rok, ale nejmíň o pět let, ale já dobře vím, že jsou mou maličkostí naprosto unešeni

Někdy z mých nápadů doslova padají na zadek, což se stalo třeba tuhle ve středu při výletě do Stromovky. To jsem se takhle proháněla s Bereničkou, panička postávala opodál na břehu jezírka a něco štrachala ve foťáku, když tu náhle se trajektorie našeho šíleného běhu protla s bodem jejího klidného stání, paničce vylétly nohy obdivuhodně vysoko do vzduchu, ozvalo se hlasité žuchnutí (asi jako když hodíte pytel brambor na mírně rozbahněnou zem), ještě hlasitější kletba a tísnivé ticho. To naštěstí rychle přešlo, protože po kontrole vlastních životních funkcí a pohyblivosti nohou se panička začala smát a já ji s úlevou mohla jít olízat (není lepší příležitost, než když se vám páníček válí na zemi a je lehce otřesen). I přes paniččino občasné hekání se výlet nakonec vydařil a sešla se nás pěkná partička lidí a psů - já, Alice a Berenička, Verča s Artušem (borderák), Terka s Andym (taky borderák), mamka paničky s Almičkou, paní se Samem a spooousta dalších pejsků (čím víc pejsků, tím víc jsem se asociálně držela stranou). Fotky najdete ZDE .

V pátek jsem s paničkou navštívila veletrh For Pets a vybrala si spoustu dobrůtek, nové dospělácké frisbeečko, krásný nový obojek a uzel. Panička si koupila nový pamlskovník. Odpoledne nás pak rodiče paničky odvezli do Neratovic (jela jsem v kufru a celou dobu jsem kňučela a slintala paničce do ucha), kde jsme i s páníčkem a ostatními kamarády strávili filmový večer. Byla jsem moc hodná a postupně se mi podařilo propracovat se z chodby až na gauč

A včerejšek, tedy den výročí mého příchodu do páníčkovic rodiny, jsme strávili s paniččinou rodinkou. Byla to sice oslava narozenin některých lidských členů paniččiny rodiny, ale já si to soukromě pojala i jako svou oslavičku. Oběd se konal v restauraci (povedlo se mi vysypat paničce pamlskovník a obsah vyluxovat do posledního drobečku) a odpoledne bylo ve znamení řádění u babičky na zahradě, a to s Adámkem (bratránek) Almičkou a pak i s Arinkou. Byla jsem nařčena z drsnosti při hře (někomu to ani nepřipadalo jako hra), ale pochopte - já si hraju s různými pejsky různě! Vím, co si můžu dovolit (a když jsou Alma s Arinkou tak snadné oběti, tak je prostě tak snadné je šikanovat, no ne? ). Naopak když jsem třeba s Ruby, nejsem žádný kápo, ba naopak. A s krysaříčkem jsem si hrála doknce něžně, takže  jakýpakcopak. Fotky z Kostelce jsou ZDE.

Paaac!